Putování po stopách Boženy Němcové
06.11.2017 09:23
Program byl daný, hodně se o něm mluvilo, ale představu měl každý jinou.
Nakonec jsme se sjednotili na tom, my účastníci zájezdu v počtu padesát, že to
stálo za to. Proč? Jednoduchá odpověď, byla to pohodová cesta za poznáním, v
nádherném kraji kolem České Skalice a Červeného Kostelce. V kraji, který
tolik milovala „naše paní Božena“, spisovatelka našim srdcím blízká.
A měli jsme opravdu štěstí: přálo nám po celý den počasí (a že umí pěkně
potrápit, ví každý), v muzeích nás provázeli skvělí průvodci, a to jak v Muzeu
Boženy Němcové v České Skalici, tak i v Červeném Kostelci v domku B. Němcové. V
Muzeu herectví Viktorka v Ratibořicích už na nás čekal pan režisér Tomáš
Magnusek a věnoval se nám po celou dobu jak prohlídky muzea, tak i času na
relaxaci u dobré kávy a skvělého zákusku v útulné restauraci umístěné v přízemí
muzea.
Měli jsme možnost obdivovat exponáty ve všech muzeích, která jsou skvělé
instalována a tak jen na okraj. Navštívit Jiřinkový sál, kde byla zvolena
královnou plesu B. Němcová hned po své
svatbě nebo zahlédnout první vydání Babičky s podpisem autorky, kochat se
pohledem na nádherné portréty B. Němcové nebo pobýt ve světničce, kde hned po
svatbě žila BN se svým manželem... to byla doslova pastva pro oči i duši. Však
jsme tam položili proutěné srdce, bylo totiž zrovna v září 180 let od dne, kdy
se její příjmení změnilo na Němcová. A tak jsme chtěli i vyjádřit náš obdiv a
úctu k autorce, o které napsali: „Měla černý lesklý vlas s modravým odstínem,
čelo vysoké a široké, obočí temně černé, srůstající černavým odstínem nad očima
kouzelnýma, vroubenýma hustými řasami. Byly to oči krásně zelené, zářící, s
výrazem bolestně démonickým, pravidelný rovný nos, zcela přiměřený, ústa tak
malá, jak byly oči velké, tak usměvavá, vlídná, líbezná, jak oči byly
zádumčivé. Byla postavy velké, plné a štíhlé. Krk její a ruce byly labutí. Byla
to krása uchvacující, jakou mezi vyhlášenou krásou českých žen přece ještě
zřídka potkáváme". (Slova spisovatelky Sofie Podlipské, sestry Karoliny
Světlé).
Díky průvodci panu Ottu Hepnarovi jsme měli možnost navštívit i pomníček
Viktorky (Židové) a položit k němu květiny i zapálenou
svíci, stejně tak i na místo odpočinku poslední vnučky B. Němcové. To vše v
Červeném Kostelci.
Nechyběl ani čas na občerstvení, a tak oběd ve vesnickém hostinci Na Králíku ve
Zblově (nedaleko Ratibořic) opravdu zapadal do celého programu zájezdu na
výbornou. Rychlá obsluha, chutná strava a příjemné prostředí bylo to, co nás
okouzlilo. Jen dodávám, že hostinec byl po dobu našeho pobytu rezervován jen a
jen pro nás.
Jako vždy, skvělý pan řidič Petr Matějíček, připravil pro nás ještě další
bonus. Projeli jsme místa, kde s rodiči žila Viktorka (předloha k Viktorce z
Babičky), kde chodila do školy a kudy bloudila krajem a nenacházela klid.
Nechyběl krásný výhled po kraji, kde jsme cestou potkávali houbaře s plnými
košíky hub.
Nálada byla po celý zájezd v pravdě pohodová. Aby ne, když nám říkají „pohodáři“
a ve většině případů mají pravdu. „Třešničkou na dortu“ bylo vyjádření pana
režiséra Magnuska, když složil všem účastníkům zájezdu poklonu, že tak mladé a
svěží seniory nečekal.
Sklidil za to potlesk a jeho písemné věnování mluví za vše.
PhDr. Miroslava Nováková